Člověk musí nejdřív zemřít,
aby se stal nesmrtelným...
Já půjdu tam, kam všechna pokolení odešla
a lesy budou dále snít a vody dřímat,
v lesku bílých hvězd.
J. Zeyer
Přestalo tlouci srdce tvé znavené,
nebylo z ocele, nebylo z kamene.
Bolestí znaveno přestalo bíti,
nebylo léku, jímž mohlo žíti.
Stopy v písku na břehu moře smyje příliv.
To ale neznamená, že jsme tudy nikdy neprošli.
Stopy v srdci navždy zůstanou.
Nelkejte, že jsem odešel,
ten klid a mír mi přejte,
jen věčné světlo vzpomínky
mi v srdci zachovejte.
Loučím se s Vámi, přátelé milí,
ruky stisk dnes už Vám nemohu dát.
Srdce mi dotlouklo, odešly síly,
měl jsem Vás všechny, měl jsem Vás rád.
Pracoval vždy do únavy,
klidu sobě nedopřál,
za vše dobré co vykonal,
tichý spánek buď mu přán.
Nezemřela jsem, neboť vím,
že budu stále žít v srdcích těch,
kteří mě milovali.
Kdo poznal Tě, tem měl Tě rád.
Uměl jsi pomoci, potěšit i rozesmát.
Takoví lidé by neměli umírat.
Můj Pane, dar zde Tobě vracím,
buď vůle Tvá...
Zvadl něžný bílý květ,
dříve nežli poznal svět.
V náručí Boží, odkud jsme vyšli,
večer se všichni sejdeme zas,
kdo by se děsil, kdo by se třás!
Z Oteckých paží, z Otcova domu,
byli jsme na mžik posláni na svět,
kdo by se obával vrátit se zpět.
J.V.Sládek
Kdo v srdcích žije, neumírá,
…a světla plnou hrst jsem
sevřel naposled.
F. Hrubín
Mít tak osud jako má strom,
zapustit kořen, vyrůst a zrát.
Po smrti ještě suchými větvemi
oživit oheň, svítit a hřát.
Až umřu, nic na tomto světě se nestane
a nezmění, jen srdcí několik se zachvěje
v rose jak k ránu květiny.
J.Wolker
Smrti se nebojím, smrt není zlá,
smrt je jen kus života těžkého,
co strašné je, co zlé je,
to umírání...
J.Wolker
Utřete slzy a opět se smějte,
tak si to přeji,
a v dobrém vzpomínejte.